Ráno venku kloužeš a sáhneš po soli — ale co když ti řeknu, že plechovka z dílny dokáže led „zmrazit“ jinak a rychleji? To zní jako domácí hack, který musíš vyzkoušet hned teď, zvlášť při mrazivých týdnech v Praze nebo Brně.
Já jsem to vyzkoušel na vlastních botách během -5 °C, a výsledky nejsou tak černobílé, jak si člověk myslí. Tady je, co jsem zjistil — a proč bys měl být opatrný, než nastrčíš sprej pod podrážku.
Proč sůl někdy selhává (a proč to frustruje)
V Česku se spoléháme na sůl a posypové směsi: často ji koupíš v supermarketu za pár desítek korun nebo v Hornbachu. Ale sůl má omezení.
- Sůl funguje nejlíp při tání ledu, ale potřebuje vlhkost a čas — ne vždy ihned.
- Při velmi nízkých teplotách (~-10 °C a méně) její účinnost klesá.
- Sůl koroduje kov a ničí některé materiály na botách a chodnících.
Co jsem udělal já: rychlý test s WD‑40
I noticed, v mrazu jsem postříkal podrážky jedněmi – levnějšími – zimními botami WD‑40 a porovnal je se stejnou botou posypanou solí. Test trval kolem 30 minut na dlažbě u tramvajové zastávky v centru.
- WD‑40 vytvořil tenký olejový film — voda se chovala jako na teflonové pánvi: kapky stékaly a tvořily slabý led.
- Sůl rozbila led pomalu, ale nutně — zmrzlina se roztáčela jiným způsobem.
- Subjektivně mi přišlo, že povrch ošetřený WD‑40 působí „tvrdší“ a rychleji vzbuzuje pocit kluzkosti / zmrznutí.
Co se opravdu děje: jednoduché vysvětlení
WD‑40 není rozmrazovač. Je to směs uhlovodíků a lubrikantů, která vytlačí vodu a vytvoří olejový film. To způsobí dvě věci:
- voda se nespojí s povrchem, takže vytváří kapičky, které mohou rychle zamrznout jako tenká vrstva;
- povrch se stane kluzkým — proto pocit „rychlejšího zmrazení“.
To ale neznamená, že WD‑40 je bezpečná náhrada za sůl. Je to spíš trik, který mění chování vody, ne chemicky rozpouští led jako sůl.
Proč to může být nebezpečné (a co jsem si prskal)
- WD‑40 je hořlavý — používat ho blízko otevřeného ohně nebo vyhřívaných míst nedoporučuji.
- Může poškodit kůži a textil: ošetřená kůže ztratí povrchovou úpravu a látka se může znečistit.
- Kluzkost je reálné riziko: místo bezpečnějšího došlápnutí skončíš na zadech.
- Ekologie: chemikálie stékající na chodník mohou končit v odpadních vodách.
Many overlook
— pardon, tohle je častá chyba: lidé si myslí, že „to přece pomůže“. V praxi to může zhoršit bezpečnost.
Praktický hack: Bezpečný způsob, jak zlepšit přilnavost bot v mrazu
Jestli chceš mít lepší stabilitu bez rizika, vyzkoušej tyto kroky, které jsem sám používám v zimě v ČR:
- Koupit protiskluzovou pásku (anti-slip tape) na podrážky — funguje okamžitě a stojí ~100–200 Kč.
- Nanést tenkou vrstvu vosku (svíčka, přírodní vosk) na okraje podrážky — sneseš šnečí spotřebu a není to kluzké jako olej.
- Siliconový sprej (nebo speciální spreje na podrážky) — méně rizik než WD‑40 a odolnější vůči mrazu.
- Do kabelky nebo auta mít malý pytlík písku nebo granulátu (posyp) — rychlé řešení na místě.
Krok‑za‑krokem: Testovací domácí metoda (bezpečně)
- Vyber starou podrážku nebo kus dlaždice jako testovací vzorek.
- Rozděl ho na tři části: žádné ošetření, sůl, silikonový sprej.
- Nastříkej nebo nasyp rovnoměrně a polož ven na mráz na 30 minut.
- Projděte se přes každou část opatrně a poznamenej, jak klouže a jak vypadá povrch ledu.
Tento jednoduchý test ti dá reálnou představu, co funguje právě ve tvém okolí (Praha má jinou mikroklimatickou situaci než horské vesnice).
Moje rada po testu
WD‑40 může vytvořit efekt, který vypadá jako „rychlé zmrazení“ nebo lepší uvolnění ledu, ale zároveň zvyšuje riziko klouzání a poškození bot. Nepoužívej ho jako pravidelný zimní prostředek proti ledu.
Místo toho investuj do protiskluzových pásků, silikonových sprejů nebo prostého hrubého posypu — jsou levnější, bezpečnější a šetrnější k botám i městu.
Závěrem: ano, WD‑40 zachází s vodou jinak a může vizuálně „zmrazit“ jinak než sůl, ale není to řešení, které bych doporučil jako standardní zimní praktiku v ČR.
Zkusil jsi někdy WD‑40 na botách, nebo máš jiný zimní trik, který funguje v Praze či na horách? Napiš do komentářů – zajímá mě, co používáte vy.